Outback Adventure 2000

Ales se rozhodl, ze by bylo zajimave trochu provetrat Ladu Nivu. Mel tri dny volna a ja se nabidl jako zdatny navigator. Cilem expedice bylo navstivit Chillagoe, jeskyne a nejaky ten dul, nejlepe zlaty.

Na teto strance si prectete a uvidite jak to vsechno probihalo mezi 1. az 3. listopadem roku 2000. Nafotil jsme 183 obrazku digitalni kamerou, ze kterych muzete shlednout 58 plus osm panoramat.

Dobrodruzstvi muze zacit

POZOR: zde je verze textu s diakritikou, pokud nemate problem s fonty.

Den prvni - Brzda

Po ceste opravdu nikdo nejezdil a nebylo divu, protoze nebyla vubec udrzovana. Jednalo se o jakousi pesinku plnou vymolu a kameni. Po nekolika minutach poskakovani Ales musel zastavit a vratit nejake dratky k alternatoru, ktere se vibracemi uvolnily. Ja jsem vyuzil casu oprav k dalsimu panoramatu. Bylo zde opravdu nadherne, klid, jen Ales ho rusil busenim kladiva do blatniku. Dale jizda pokracovala po kamenite ceste a my jsme nyni poznali co znamena oznaceni cesty na mape "surface unspecified". Krajina kolem byla vsak nadherna a nutila nas casto zastavovat abychom ji mohli zdokumentovat. Krasna byla "Krakonosova zahradka" nebo strom "Kolickovnik" s kulovymi plody se zarezem, ktere pouzivaji domorodci jako kolicky na pradlo.

Kdyz jsme byli presne v polovine cesty, vyplnila se predpoved zeny a nas Lada zacal jet "ztuha", vydavajice podivne zvuky. Ales ihned zkusene odhadnul, ze se nam zablokovala zadni brzda. Kdyz sundal kolo a buben, krajinou zaznelo nekolik jadrnych anglickych i ceskych nadavek. Z brzdnych desticek byly jen kousicky. Pokud bych nebyl s Alesem uz bych si pakoval batuzek na cestu. Vysvetlil mi, ze je nutne zablokovat privod brzdne kapaliny do kola bez brzdnych desticek. Jako McGiver nejdrive vystrihl z plechovky od tunaka jakesi podlozky a potom za pomoci zvykacky uzavrel privod do valcu. Bohuzel mu pri odvzdusnovani okruhu vstrikla brzdova kapalina do oka a ja jsem mu pri poskytovani prvni pomoci, krome vyplachovani oka lil vodu i do nosu, coz melo za nasledek, ze se Ales malem utopil.

Od vynuceneho zastaveni jsme po hodine pokracovali stastne dal. Dalsi kratka zastavka byla u nadrze nedaleko od Mount Garnet. Dale nasledovalo natankovani, nakup ledu do "lednicky". Zkouseli jsme se take zeptat, zda neni v okoli neco zajimaveho, ale mistni byli tentokrate skoupi na slovo. Pouze jeden chlapik nam doporucil Hot Springs - horke prameny vzdalene pouze 15 km. Hot Springs nas sklamaly nebot jsme si predstavovali strikajici gejzir ze zeme a misto toho z jakesi studny trubkou vytekala horka voda deset metru od silnice.

Na zpatecni ceste jsme si fotili lesni pozar - pravy nefalsovany "bush fire" (netuse, ze po zbytek dne budeme projizdet oblasti lesnich pozaru). Z dobre silnice jsme se opet dostali na "offroad" a pokracovali smerem na Chillagoe. Kolem cesty vetsinou horelo a my jsme hledali bezpecne misto na prespani. O pul sedme se setmelo a mezitim co jsem stavil stan Ales se snazil upalit za pomoci benzinoveho varice, ze ktereho slehaly metrove plameny (nedaleko v aute jsme meli v kanystrech 40 l bezinu....) Nastesti varic zacal pracovat po chvili normalne a my jsme si mohli uvarit veceri.

Den druhy - Boty

Rano Ales provedl zbeznou kontrolu Lady. Utahl srouby rizeni, ktere nas chteli v nejblizsi dobe opustit a ja oddelal cast vyfuku co za nami plandal. Po snidani jsme se vydali na cestu stale smer na Chillagoe. Uvideli jsme u cesty podivny shluk "betonovych" kvadru. Po prozkoumani jsme zjistili, ze se jedna o lom na mramor. Vice je videt na panoramatech.

Cesta po ktere jsme jeli byla plna hrbolu (od radlice buldozeru) a pri nizkych rychlostech se zdalo, ze se Lada rozpadne a tak jsme byli nuceni jet 80 km/h, kdy vibrace temer zmizely. Nevyhodou tohoto reseni byl fakt, ze v zatackach bylo auto neovladatelne, coz jsme nejcitelneji pocitili po jedne, kdy nasledovalo nekolik smyku a my se zastavili po nekolika metrech v mraku prachu - to byla Alesova prvni lekce smyku.

V Chillagoe jsme nejdrive nakoupili led a namichali si Coca-Colovy drink a pak jsme se informovali na zajimavosti kolem osady. Z nabidky navstevy jeskyn jsme si vybrali ty bez pruvodce (zadarmo) a dale to byla navsteva stare slevarny a do skalniho mestecka.

Me se nejvic libila slevarna. Vsude toxicky odpad, modre steny na rozborenych cihlovych zdech a vsude hrobovy klid. Slevarna produkovala med a olovo kolem roku 1935. Nasel jsem i misto odkud ma panorama Peter Lik.

Jeskyne nas totalne zklamaly. Pristup do nich byl temer nemozny a uvnitr jsme mozna videli dva krapniky a to bylo vsechno. Jeste jsme meli hroznou zizen a kdyz jsme vysli ven, uderilo nas poledni slunce a my se tesili do auta na teplou vodu, do ktere jsme hazeli led z "cooleru". Ve skalnim mestecku byl k videni "viklan" a byly zde divne skaly, strasne ostre a rozpalene od slunicka.

Cesta dal smerovala na sever. Udelali jsme kratkou zastavku na prohlednuti skalnich kreseb a dalsi byla u polovyschle reky Walsh. Reky a potoky byly v celem kraji uplne vyschle coz nam zuzilo jidelnicek nebot jsme chtel chytat nejake ryby. Na dalsi zastavce jsme obdivovali bizardni erozi a Ales zjistil, ze nema boty, ktere zapomnel na zastavce pred padesati kilometry. No nevadi, ja jsem mel nastesti dvoje a ty co ztratil udajne chtel stejne vyhodit...

Trosku jsme zabloudili, prejeli jsme jednu odbocku a tak jsme museli zastavit v Wrotham Park, male letiste, a zeptat se na cestu a jeji sjizdost nasi Ladou. Mistni nam rekli, ze by to melo byt v pohode, ale je to "up and down".

Nas dalsi cil byla osada Bellevue. Po neoznacene ceste jsem si jako navigator vubec nebyl jist kam jedeme a kde jsme, nastesti jsme jeli spravne coz jsme poznali po hodine, kdy jsme nasli prvni rozcestnik s ukazatelem. Ales stale chtel navstivit lom, a tak ac jsem mirne protestoval, udelal odbocku na "OK mine". Po deseti minutach od odbocky se mu spustila krev z nosu.

Mozne diagnozy byly tri:
a) akutni otrava tezkymi kovy ze slevarny;
b) otrava CO z vyfukovych plynu po nucenem zkraceni vyfuku;
c) neprizniva konstelace Uranu s Merkurem.

Ales nastesti nevykrvacel a po chvilce jsme se rozhodli vratit na cestu do Bellevue. Zde jsme se sli "nahlasit" a prekvapila nas mlada hezka zena, kterou by si v tehle pustine malokdo predstavil. Bohuzel nevedela jestli muzeme dale projet, odkazala nas na starou pani, ktera nam rekla, ze pokud mame mapu a 4x4, tak se neztratime a projedeme.

Jeli jsme dal a zastavili jsme az kdyz jsme si chteli vyfotit zapad slunce. Kdyz se vypnul motor ticho rusilo jen divne syceni. Vychazelo ze zadniho kola a kolo bylo vyditelne na mekko. Ales ihned duchapritomne nasadil na kolo specialni sprej, ktery mel diru zacelit nebo alespon zamezit vetsi ztrate tlaku. Meli jsme stesti - zastavili jsme prave v cas a jak se zdalo rychla operace byla zdarila. Protoze jiz zacala byt tma a kolem nas vsude horelo bylo nemozne najit misto na prespani zde.

Jeli jsme tedy na St George, opustenou farmu. Vsude kolem se motaly kravy, ktere nam skakaly do cesty, po ktere nikdo dlouho nejezdil a byla plna vymolu. V St George sice bylo misto na prespani, ale Ales mne presvedcil, ze bude lepsi ujet na podhustenou pneumatiku v noci co nejdale. Moc se mi navigovat v noci nechtelo, nehlede na to, ze jsme projizdeli nekolik neoznacenych rozcesti a bran a tudiz jsme vubec nevedeli kam jedeme. Po nekolika ujistenich, ze se Ales bude snazit jet pomalu (po osviceni tachometru jsme jeli 60) a po nekolika skocich jsme narazili na reku. Konecne reka plna vody - reakce prvni. Projedeme? Reakce druha. Vylezli jsme ven a uprostred brodu byla hloubka Alesovi temer po prsa, coz znamenalo, ze jsme pro dnesek dojeli.

Postavili jsme stan, ucinili koupel v krasne teple rece a zacali premyslet, ze se budeme muset vratit druhy den stejnou cestou.

Den treti - Kolo

Rano jsme brzo vstal a vyfotil panorama naseho taboriste. Reka se rano nejevila tak neprojizdna jako vecer, vypadalo to, ze voda ponekud opadla. Ales misto rozcvicky zacal pridelavat vyfuk a pripravovat Ladu na prujezd rekou. Ja jsem se rozhodl vytahnout prut a pokouset rybarske stesti. Nejdrive jsem pouzil jako navnadu syr na ktery jsme chytil malou rybicku. Po jeji euthanasii tupym nozem jsem mel "masitou" navnadu. Byl jsem prekvapen jak to rychle zabira. Sotva jsem nahodil, sel splavek (vytvoreny pouzdrem od filmu) pod vodu. Za chvilku jsem tak nachytal 6 kousku sumecku "catfish" (20 - 30 cm). Zadrzoval jsem je v igelitove tasce, ale ty previti meli na prednich ploutvich ostny, kterymi v tasce udelali nekolik der a jeden sumecek mi odplaval. Nerad!

Pripravy na "brod" byly u konce (vsimnete si kosti, tech kteri reku nezdolali) a tak jsem zase vsechny rybky pustil na svobodu a nasel nejlepsi cestu rekou pro Ladu. S fotakem v ruce jsem ukazoval Alesovi cestu a Lada stastne spocinula na druhem brehu.

Cekalo nas 50 km "up and down" vyprahlou krajinou. Prejizdeli jsme nekolik neoznacenych rozcesti a smer jsme museli odhadovat podle kompasu. Pred Hurricane jsme potkali prvni farmare, kteri nam potvrdili spravny smer nasi cesty. Blizko farmy jsme museli vymenit jiz poloprazdnou pneumatiku za rezervu a dolili benzin z kanystru. Cesta se zmenila v sirsi prasnou cestu pokrytou hrboly a tak jsme opet museli jet rychle abychom vyrusily vibrace.

Pet minut po vymene kola jsme po zatacce z kopce dostali smyk a Lada se ridila v oblaku prachu ve smycich dolu, Ales stridave ztracel a nachazel kontrolu nad vozidlem az jsme se stastne po 50 metrech zastavili.

Vsichni jsme si oddechli, ale nez jsme stihl Alese pochvalit jak to bravurne zvladl nemohli jsme se hnout z mista. Ales si myslel nez vystoupil, ze se nam zase zablokovala brzda, ale pozdeji poznal, ze nam zmizelo ze zadu kolo!

Protoze jsme meli stesti v nestesti po dvou minutach od nehody se objevilo auto (prvni auto, ktere jsme na teto silnici potkali za cely den) a v nem byli 4 chlapici a 3 psi. Po seznameni se situaci jsme nejdrive museli najit kolo a tak jsme utvorili rojnici a sli hledat kolo do buse. Na ceste jsme mezitim nasli soucasti z brzdy, pruzinky, par sroubu a buben. Kolo se naslo az po 15ti minutach nedaleko stojici Lady. Nejvetsi problem byl v tom, ze jsme meli pouze jeden (1) funkcni sroub misto peti na pripevneni kola. Nezbylo nez si "pujcit" z kola protilehleho dva srouby. Chlapici z auta nam pomohli a za 30 minut od smyku jsme zase jeli dal.

Tentokrat pomalu a kazdou ctvrt hodinu jsme pocital a utahoval srouby. Jakmile jsme se dostali na asfaltku meli jsem to do Cairns uz jen 150 km. Prvni zastavka byla v Mount Cabine, kde jsme si za posledni penize koupili studenou Colu. Pred Cairns jsme zastavili na Elis beach. Splachnout ze sebe prach ve slanych vlnach je proste parada! Do Cairns jsme dorazili v 18 hodin a prvni cesta vedla do La Fettucciny zvestovat stastny navrat dobrodruhu.

Tak to je vsechno. Uz se zase tesim na dalsi dobrodruzstvi...

Mapa

Obsah z trideniku

1. den
12:00 - Lappa
12:14 - drat z alternatoru
13:36 - opravena brzda konzervou z tunaka a zvykackou po 1 hodine
14:44 - tankujeme 194 km, Mount Garnet
16:00 - Hot Springs, 211 km
16:47 - krizovatka na Chillagoe 247 km
18:20 - stan

2. den
rano - snidane, Ales utahuje srouby rizeni
8:50 - krizovatka smer na Chillagoe
9:12 - prezili jsme 3x smyk v 80 km/h
10:30 - Chillagoe, nakup ledu a piti
10:50 - klicka u dveri
11:24 - tankujeme, 365 km, slevarna vr
13:02 - viklan, jeskyne
14:00 - odjezd z Chillagoe
14:36 - obrazky na skale, 393 km
15:07 - Nychum, vyschla reka Walsh, Ales nema boty
16:48 - Wrotham Park - ptame se na cestu na letisti, 474 km
17:42 - Alesovi tece krev z nosu
18:00 - Bellevue, uchazejici pneumatika
??:?? - St George, Mitchell river

3. den
11:14 - prejeli jsme reku, 545 km
12:55 - Hurricane, vymena prazdneho kola za rezervu, 600 km
13:00 - nemame kolo
13:02 - stavime jedine auto, ktere jsme na teto ceste za cely den potkali
13:15 - kolo se naslo
13:30 - jedeme dal, na trech sroubech...
16:45 - Elis beach - koupel v mori
18:00 - Cairns 762 km

© 2000, Albert Jindra Trebla